Co jsou to dekubity a jaké mají stupně?

V dnešní době moderních medicínských postupů zůstávají dekubity obávaným problémem pro pacienty i zdravotnický personál. Často vznikají i při dodržování veškerých preventivních postupů. Jejich následná léčba je velmi nákladná, zdlouhavá a především pro pacienty bolestivá a nepříjemná. V nejvážnějších případech mohou být proleženiny dokonce příčinou úmrtí. Co to dekubity vlastně jsou, jak vznikají a jak rozpoznat jejich jednotlivé fáze?

Dekubity, neboli také proleženiny, prosezeniny, tlakové vředy a léze jsou defekty na kůži a v podkožních vrstvách vzniklé především kvůli působení tlaku, smyku a střižných sil na tkáň. Řadí se do kategorie chronických ran. Ty se vyznačují tím, že i přes adekvátní léčení nevykazují ani po uplynutí 4 týdnů tendenci se hojit. Závažnost dekubitu se odvíjí od jeho velikosti a hloubky. Tento rozsah závisí na intenzitě a délce působení vnějších sil na kůži, stavu pacienta (především věku a jeho zdravotní anamnéze) a dále na konkrétních vnějších podmínkách při vzniku rány (vlhko, působení moči či stolice apod.). Při diagnostice je velmi důležité odlišit proleženiny od ran způsobených vlivem vlhka na kůži (opruzenin, inkontinenční dermatitidy) a jiných traumatických poškození pokožky.

Faktorem, který riziko vzniku dekubitů výrazně zvyšuje, je imobilita. Ohroženi tak jsou především imobilní pacienti po lékařských zákrocích a starší lidé s omezenou pohyblivostí. Proleženiny však mohou postihnout osoby každého věku včetně dětí, pokud jsou například upoutány na lůžko či invalidní vozík.

Ačkoliv se mohou vytvořit kdekoliv na těle, nejčastěji jsou místy vzniku dekubitů (tzv. predilekčními místy) oblasti s malou vrstvou tukové a svalové tkáně, kde jsou kosti blízko kůže. Jedná se hlavně o sedací hrboly, oblast kyčlí, paty, kotníky, zevní stranu chodidel, kolena, lokty a křížovou oblast. Vznik dekubitů je závislý na poloze daného pacienta (vleže, vsedě) a na působení tlaku zvenčí přímo proti kosti.

Dekubity se dle závažnosti dělí na několik stupňů:

I. stupeň – Kůže je zarudlá, bolestivá či oteklá, ale neporušená a její mikrocirkulace není narušena.

II. stupeň – Na pokožce se objevuje mělký vřed s růžovočervenou spodinou bez povlaku, může se objevit puchýř či jiné povrchové poškození.

III. stupeň – Úplná ztráta kožního krytu. Na spodině je možné vidět podkožní tuk, ale kosti, šlachy a svaly nejsou odhalené.

IV. stupeň – Úplná ztráta tkání s obnaženou kostí, šlachou nebo svalem. Ve spodině rány mohou být přítomny povlak nebo černá krusta.

Bez určení stupně – Úplná ztráta tkáně s povlakem pokrývajícím spodinu rány. Ve spodině rány může být také nekróza nebo krusta. Hloubku rány a stupeň dekubitu není možné určit, dokud se neodstraní dostatečné množství povlaku nebo nekrózy.

Podezření na hluboké poškození tkání – Lokalizovaná oblast fialově nebo tmavě červeně zbarvené neporušené kůže nebo puchýř naplněný krví. Příčinou je poškození podkožních měkkých tkání tlakem nebo střižným efektem. Postižená část může být bolestivá, tuhá, rozměklá, teplejší nebo chladnější než okolní tkáň.

Úmrtnost pacientů s proleženinami je až čtyřikrát vyšší než u pacientů se shodnou diagnózou bez dekubitálních vředů. Navíc je léčba proleženin velmi časově i finančně náročná a pro pacienty velmi bolestivá. Proto je vždy nejlepší vzniku dekubitů předcházet vhodnými preventivními postupy, mezi které patří pravidelné polohování a používání speciálních polohovacích pomůcek, péče o hygienu pacienta, lokální ošetřování a krytí ran i rizikových partií, péče o pokožku či vhodná výživa.